Výročí
[Křečovické listy 4/2003]

Čtvrtého ledna roku 2004 tomu bude 130 let od narození hudebního skladatele, hráče druhých houslí Českého kvarteta, Křečovického rodáka a čestného občana obce - Dr.h.c. Josefa Suka.

Hudební základ a vlohy Sukovy byly původu rodového. Po matce pocházel ze starého rodu kantorů - hudebníků, jehož nejstarší příslušník, Karel Český, učiteloval již na počátku 17.století. Sukův prapraděd, Jan Český, byl od roku 1810 učitelem a také Sukův praděd, Matěj Český, se věnoval tomuto povolání.

Sukův otec, Josef Suk, přišel jako devatenáctiletý učitelský pomocník do Křečovic k učiteli Matyáši Českému a za čas se přiženil do tohoto starého rodu kantorů,hudebníků. Působil jako učitel a regenschori v Křečovicích.

Manželům Sukovým se 4.ledna 1874 narodilo třetí a poslední dítě, syn jemuž bylo dáno jméno po otci - Josef. Hudební vlohy se u malého hocha projevily již v jeho osmém roce. V prostředí kde byla hudba domovem jistě přirozený jev. Začínal housličkami, které mu dala jeho matka. Pro tehdejší poměry bylo jistě příznačné, že syn učitele hudebníka se učil hudbě za pomoci křečovického „šumaře" Plachého. Otec zaneprázdněn učitelskými povinnostmi a úkoly na kůru křečovického kostela, neměl čas, aby mohl své děti učit hudbě. Otcův zájem byl upoután, když se dostavily první výsledky synova učení.

Mladému Sukovi nastávala vážná doba učení pod přísným dohledem jeho otce. K houslím přibyl klavír a potom i varhany.

Jako jedenáctiletý chlapec byl roku 1885 přijat na pražskou konservatoř. Sukovi nastala doby učení a soustředěné práce. Housle studoval u Antonína Bennewitze, harmonii u Josefa Foerstra a hudební skladbu u Karla Steckera. Teprve přijetím do kompoziční třídy Antonín Dvořáka koncem roku 1890 znamená pro Suka opravdový svět hudby. Ve škole pro komorní hudbu, kterou založil a vedl profesor Hanuš Wihan se Sukovi a jeho přátelům z pozdějšího Českého kvarteta dostalo nejlepšího vyškolení a uvedení do komorní hry. Mimoto se Suk sám zabýval tvorbou skladeb klavírních a komorních. Růst jeho osobnosti měl tak pevnou oporu v jeho oblíbených nástrojích, do nichž vkládal své tvůrčí sny a ideály.

Novotný Pavel