Vážení rodiče!
Ráda bych se pokusila objasnit, že málotřídní školy, resp. vyučování ve věkově smíšených třídách je důležitou pedagogickou alternativou. Znamená to, že málotřídní školy vytvářejí prostor, v němž se realizuje experimentování a různé inovační formy vzdělávání.
Může být pro Vás překvapující, že záležitost málotřídních škol je dnes v řadě zemí západní Evropy velmi aktuální problematikou jak mezi pedagogy, tak mezi pracovníky sociální politiky, v souvislosti s pozorností věnovanou rozvoji regionů a obcí.
Málotřídní školy existují v obcích, v nichž malý počet žáků neumožňuje zřizovat samostatné třídy pro každý z pěti ročníků 1. stupně. V zahraničních vzdělávacích systémech jsou málotřídní školy chápány obdobně, a příslušné termíny vyjadřují, že jde o „malou školu“ – anglický termín je „small school“ nebo „one room school“, německý „kleine Grundschule“, francouzský „petit écoleprimare“.
Co u nás ale není běžně známo, je to, že jak u nás, tak v zahraničí působí stále poměrně velký počet málotřídních škol. V České republice je mnoho vesnic, v nichž dosud působí samostatně pouze škola s 1. stupněm, často v budovách postavených před mnoha desetiletími.
V zahraničí je počet málotřídních škol a jejich podíl na vzdělávání poměrně velký. Ve Švýcarsku se v málotřídních školách vzdělává zhruba 20% žáků 1. stupně základní školy, ve Francii 11%, ve Finsku 21%, v Norsku 45% žáků.
Hlavním znakem málotřídních škol je to, že se v nich provádí vyučování s věkově smíšenými skupinami žáků. Jeden učitel vyučuje současně více ročníků, což samozřejmě vyžaduje aplikaci specifických forem učení a vyučování. A právě toto vyučování s věkově smíšenými žáky je dnes v západoevropské pedagogice považováno za typ alternativy či inovace vzdělání. Dokonce se objevuje tendence, aby málotřídní školy byly znovu zaváděny v nových spolkových zemích (na území bývalé NDR). V západní části Německa existují dodnes.
Podívejme se, v čem se projevují alternativní pedagogické rysy a pozitiva málotřídních škol.
Uplatňuje se převážně skupinové vyučování – znamená to, že jeden učitel pracuje s dětmi více ročníků. Prakticky to znamená, že učitel musí žáky všech ročníků zaměstnat něčím jiným – a to tak, aby se jednotlivé skupiny vzájemně nerušily. Uplatňuje se princip tzv. otevřené třídy – znamená to, že žáci patřící k jednomu ročníku se pro některé předměty spojují s žáky jiného ročníku.
Vznikají skupiny s rovnocennou úrovní vzdělání – tj. skupiny žáků, kteří bez ohledu na věk či ročník dosahují v některém předmětu stejnou úroveň vědomostí, a mohou se tudíž učit společně.
Zvyšuje se sociální kooperace mezi žáky. Je to přirozené, neboť žáci jsou častěji vystaveni příležitostem spolupráce ve vyučování, respektu k ostatním, kdy v jedné skupině musí pracovat tak, aby nerušili vyučování v jiných skupinách. Ve standardních školách s oddělenými učebnami pro jednotlivé ročníky k této kooperaci tak často docházet nemůže.
Dnešní vybavení málotřídní školy může směle konkurovat s vybavením velkých škol, a v jistých ohledech je i předčí. Za důležitou funkci málotřídních škol se považuje i to, že působí jako kulturní a společenská centra obce. To bylo vlastní těmto školám odjakživa, avšak v období rušení málotřídních škol se tato jejich funkce zanedbávala. Nyní se ukazuje, že je naopak zapotřebí tuto funkci posilovat, neboť má pozitivní efekt pro fungování života na vesnici. Je prokázáno, že již sám fakt, že obec udržuje vlastní malou školu, přispívá pozitivně k identitě jejích obyvatel. Můžeme si položit otázku. Jsou málotřídní školy efektivní? Na tuto efektivnost se zaměřuje výzkum v zahraničí, kde málotřídní školy zažívají renesanci. Data z Norska, Finska, Maďarska aj. ukazují, že vzdělávací výsledky žáků z málotřídních škol jsou srovnatelné s žáky z velkých měst a v rozvoji osobnostních vlastností je většinou předčí.
Mgr. Zdeňka Holá, ředitelka školy