Kristus vstal z mrtvých, Kristus žije. Aleluja! Velikonoční doba naplňuje naše srdce radostí z Kristova vítězství a současně v nás roste naděje. Vždyť ve spojení s Kristem všichni budou povolání k životu. Tajemství velikonočních svátků má základní význam pro život každého z nás. Máme před sebou jistý cíl života a jasný směr našeho snažení. Máme pevný bod, z něhož se díváme na skutečnost světa i života. Díváme se z pohledu věcnosti, z úhlu spásy.
My, kteří jsme uvěřili Pánu, nemáme žádný problém s dokazováním Kristova zmrtvýchvstání. Máme však problém vytrvalosti v životě. Životě z víry a přesvědčivosti našeho svědectví. V Písmu se setkáváme s velikonočními postavami, které po tom, co se setkali se Zmrtvýchvstalým, nemohli o tom mlčet. Všude vydávali svědectví a jejich svědectví bylo přesvědčivé. Jejich společenství se úplně proměnilo a úžasně rostlo. Jak to je, že my máme problémy s vydáváním svědectví, které by svět přijal, jak to, že naše společenství tak neroste? Snad jsme sami neprožili tak silné setkání s živým Kristem. Snad toto shledání teprve hledáme, očekáváme. Podívejme se, kdo se setkal s Kristem – Marie Magdalena, která plná bolesti pláče u hrobu Ježíšova, protože ho miluje; ženy, které spěchají pomazat mrtvé tělo, protože to nestihly při pohřbu, jdou udělat dobrý skutek; pak učedníci při cestě do Emauz, jsou plni bolesti a zklamání, ale když se k nim připojí neznámý poutník - „Kristus“, otevřou mu srdce, naslouchají, když vykládá Písma. Boží slovo jim nejen přinese pokoj, ale i zapálí srdce a oni změní vztah k cizímu poutníkovi, nabídnou svůj dům, pozvou k večeři. Pak se jim dá poznat, nenechají si to pro sebe. Stejně jako ženy to spěchají říci apoštolům. Tam ve společenství církve se mluví o Zmrtvýchvstalém. Kristus byl napřed přítomen v jejich mysli, v jejich srdci, pak jim otevřeně zjevil svou přítomnost.
Kristus se zjevuje těm, kteří milují, těm, kteří dělají dobro pro druhé, kteří jsou shromážděni v jeho jméně, ve společenství živé církve, když ona svědčí o Zmrtvýchvstalém. Tady je rada i pro nás, pokud se chceme setkat s Kristem. Hledat Ježíše není totéž, jako hledat důkazy pro svou víru. Jejíž má ohled i na naše pochybnosti. Vidí, že nás takové setkání přesahuje. Ta setkání jsou tak silná, přesvědčivá, že vedou k jednání. Ženám Ježíš řekl: „Jděte a pověste to mým bratřím. Ať odejdou do Galileje.“ Ony poslechnou.
Společenství učedníků stále rostlo. Drželi pohromadě. Všechno měli společné. Těšili se všeobecné oblibě. Tak nezvykle krásné a zdravé společenství je plodem Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Žije z Ducha Svatého, je to tělo Krista – církev, i když je složena z chybujících, hříšných lidí. Ta církev má své problémy. Byli pronásledováni a zabíjeni, v Ježíšově jméně nesměli mluvit, aby se neděly zázraky. Považovali to však za nemožné poslouchat více lidí, než Boha. Nemohli mlčet o tom, co viděli a slyšeli. Kdo skutečně poznal Krista, ten se chce Kristu líbit. I kdyby se mu celý svět smál. Kdo opravdu věří ve vzkříšení, ten jde za Kristem, aby ho uchvátil. Protože objevil nesrovnatelně větší hodnotu – věčný život s Kristem.
Velikonoce nabízejí více než radostné Aleluja! Ukazují cestu k osobnímu setkání s Kristem, dávají jasnou orientaci, vzpruhu i naději. Jsou tak bohaté, že není možné to pochopit za jeden den, ale máme přemýšlet o tom nejen v době velikonoční. Snad potom poznáme radost z velikonočních plodů.
Ježíš byl vzkříšen! Věřte a radujte se! Aleluja!
P. Kazimierz Duš