„Toto je den, který učinil Pán.“ Docela jiný den, než si učinili lidé. Den zmrtvýchvstání Ježíše Krista – Velikonoce. Velikonoce může slavit pouze ten, kdo počítá s Bohem a jeho dílem. To není snadné. Kristův hrob je prázdný a andělé tvrdí, že Ježíš, který byl zde pohřben, vstal z mrtvých. Když Ježíš vstal z mrtvých, musel napřed zemřít. Mrtvého Ježíše uložili do hrobu, ale on se vzkříšením nevrátil do dřívějšího stavu, nýbrž vstoupil do zcela jiného. Jde o Ježíšův přechod do Království Božího – do věčnosti. My říkáme: Kristus vstal s tělem oslaveným, nepodléhajícím smrti. Smrt nebyla odročena, ale zničena. Kristus ji nepřelstil, ale přemohl. Tato pravda o zmrtvýchvstání je těžko pochopitelná, protože překračuje náš myšlenkový horizont. Jak si to tedy máme představit? Vždyť nevidíme, že by smrt byla přemožena, hroby také nejsou prázdné, mnohá a hrozná násilí ve světě, utrpení a smrt, to jsou reality, které vládnou dál po Kristově vzkříšení. A nedají se vymítit ze světa jen snažením lidí. Ženy z evangelia se vydaly na cestu do hrobu, aby pomazaly vonnými mastmi Kristovo tělo. Tam se setkaly s andělem, který jim řekl: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Proč hledáte Ježíše na nesprávném místě? Hledejte někoho víc než mrtvého.“ Koho tedy? Kde všude lidé dnes hledají Ježíše? Mezi předními humanisty, průkopníky pokroku, politickými vůdci, revolucionáři. Zbytečná námaha dělat z něho něco takového a tím ho udržovat v životě. Velikonoční víra není k uctívání mrtvého. My, lidé, nejsme schopní Krista oživit nebo při životě zachovat, kdyby ho Bůh nebyl vyrval ze smrti, byl by ubohý a my s ním. Marně bychom ho hledali. Marná by byla naše víra. Ježíš nežije z milosti církve, ale z Boha „který mrtvé oživuje a volá k životu“. To je základ naší naděje. Boží dílo spočívá na víře. Jedeme-li autem, často nevíme, kde jsme. Najednou se ukáže směrovací značka a v jednom okamžiku poznáváme, kam cesta vede. Velikonoce jsou takovou směrovací značkou, protože se dovídáme, kdo nás na konci tmavé cesty očekává. Je to živý zmrtvýchvstalý Kristus. Víra nesmí být jen balzámem, ale opravdovým životem. Chováme na oslavu zmrtvýchvstání Krista jen vzpomínku a památku? Musíme Ježíše uvádět do svého života a počítat s ním v našem každodenním úsilí. Pán života je vždycky vpředu, předchází nás. Předchází nás na našich cestách, v této jistotě slavíme velikonoční svátky. Toto je den, který učinil Pán. To nám pomůže odvalit kámen ze srdce, jako se odvalil od jeho hrobu. Nejradostnější čas, kdy nás Bůh volá, do středu naší víry, abychom nehledali živého mezi mrtvými. Poučuje nás, kde hledat Ježíše a nalézt ho. Hledejte ho na správném místě. Ve svém srdci, v církvi, v jeho svátostech, ve svátosti smíření a přijetí eucharistií. To je nejhlubším jádrem velikonoční radosti. Pomoz nám Pane odvalit kámen z vlastního srdce, abys mohl vstát z mrtvých i v každém z nás.
P. Kazimierz Duš