Pokud si myslíte, že Vánoce teprve přijdou, mýlíte se. Ty letošní začaly totiž dávno.
Bylo to někdy v polovině října, kdy některé obchodní domy začínaly vánoční výzdobu a vybízely k nákupům. V prvním momentě se každý usmál vždyť tou dobou se chodilo ještě v tričku. Ovšem to jsou „Vánoce" komerční. Ty pravé vánoční svátky opředené kouzlem obyčejů, písní, koled, pověr,… teprve budou.
Začátkem prosince je svátek sv. Barbory. Božena Němcová o něm píše: Huřízne si dívčí višňovů nebo třešňovů větvičku, dá do vody na teplé místo nejlépe do chlíva, ob den dává čerstvů vodu. Na Vánoce vykvete. Ty větvičky nosí děvčata na půlnoční za šněrovačků, ha který chlopec ji chlopne, za toho muší jít.
Jinak praví o tzv. barborkách Staročeský herbář: Chceš-li poznati čarodějnice, uřízni na sv.Barboru jednoroční proutek z višně, dej ho do nějaké nádoby a nalej naň každého dne čerstvé vody, do Štědrého dne se rozvije. Při jitřní udělej z něho kolečko a hleď skrze ně při mši sv. k oltáři a uvidíš všechny čarodějnice k oltáři zády obrácené. Ale potom musíš vyjítí z kostela dříve než kněz řekne „Amen" neboť kdyby ses opozdil čarodějnice by tě roztrhaly.
Nejstarší doklad o staročeských vánočních „zábavách" je poznámka od arcibiskupa Arnošta z Pardubic (1357). Běduje v ní na bezbožné hráče v kostky, že prý to ohavný hřích, večer před hodem narození Páně, po všeobecném zvyku, hráti hru kostěnou.
Odedávna se bavili staří i mladí o Štědrém dni výrobou hraček z ořechových skořápek. Ostatně ořechy tvořily spolu se sušeným ovocem nezbytnou součást štědrovečerní hostiny.
Obyčej v Čechách rázovitě upravený nabádal o Vánocích stavět doma jesličky-betlém. Jesličková skupina měla názorně připomínati narození Páně s celým ovzduším lidového pastýřského a venkovského života, s vévodícím hradem a městem nahoře. S andělem vznášejícím se nad jeskyňkou, nad chlévem s nápisem : Pokoj lidem dobré vůle.
Betlémy se vyráběly z různých, materiálů. Z papíru, vosku, dřeva, sádry apod.
Obyčej cizího původu u nás dnes již nezbytný - vánoční stromek se objevuje okolo poloviny 19.století. Tehdejší dobový tisk píše: Starý obyčej - jesličky - bohužel mizí z domácností a nový - vánoční stromeček - všude nachází obliby a povšimnutí.
Koleda - obyčej doložený od počátku 14.století ve slovnících českých i latinských. Celkem všude a vždy stejný: Obchůzka po staveních od Štědrého večera do Nového roku. Říkadla, zpěvy i hry o narození Páně, obdarování od domácích. Koleda byla pro žáky a studenty v 15. - 17.století důležitým zdrojem obživy. O vánoční koledě nosili s sebou „děťátko." O koledě na Tři krále chodívali s „hvězdou."
Neblaze prosluly „koledy" selského lidu. Obvykle se za vybrané peníze kupovalo společné „pivo kolední" a při pití tropeny všelijaké nezbednosti. Proto začátkem 16.století vrchnost na sněmu vyhlásila: Též také kolední pivo aneboližto vobecní, kteráž sobě, složíce mezi sebou peníze ve větších neb v menších počtech lidé sedlští kupují, aby jim odpuštěno nebylo, poněvadž častí svárové, mordové a jiní mnozí neřádové a hříchové proti Pánu Bohu se páší a tudy lid sedlský v rozpustilosti k outratám, záhubě a chudobě přichází. Jestliže by se pak kdo společnejch piv braní dopustil - tomu artikul sněmovní vyměřuje přísné pokuty.
Novotný Pavel