Holý vrch 4.listopadu 1419
[Křečovické listy 7/2004]

Po smrti Karla IV. se ujímá vlády jeho syn Václav IV. Je pravda, že Václav měl řadu sympatických osobních rysů včetně vladařského nadání a vřelého vztahu k vlasti. Je současně faktem, že panoval za krajně nepříznivých okolností, které by patrně zlomily i osobnosti mnohem silnější.

Václav IV. svou úlohu nezvládl a to jak doma tak na mezinárodním kolbišti. V českém státě se ocitl v těžkých rozporech s duchovenstvem, šlechtou i s ambiciosním příbuzenstvem. Konflikty vyvrcholili tím, že šlechta krále Václava IV. dvakrát za sebou zajala (r. 1394 a 1402) aby na něm ultimativními požadavky vynutila větší podíl na moci ve státě. V roce 1400 ztrácí Václav IV. i říšský trůn.

V předposlední červencový den roku 1419 podají novoměští konšelé z radničních oken - defenestrace. Náhlá smrt krále Václava IV. (16. 8. 1419) vyvolala otázku co bude dál. Čekatel trůnu Zikmund nebyl přijatelný pro všechny a pro stoupence Husova učení už vůbec ne.

V zápětí se Prahou i mnoha jinými místy přežene mstivý průvod lidové zloby. Začalo se projevovat, jak každá sociální vrstva lidí problematiku bouřlivých událostí vidí jinak. Projevují se radikální řešení, lidé jiného názoru jsou hnáni na ohnivou hranici a pronásledováni.

Nastal podzim roku 1419 čas nabitý dramatickými událostmi. Velké lidové shromáždění na Křížkách (u Ládví při při staré silnici Benešov Praha) se uskutečnilo 30. září.

Na Křížkách kněz Koranda mimo jiné volal „Bratři, věstež, žet vinice jest rozkvetlá, ale kozlové chtí ji sniesti protož nechoďte s holemi, ale s braní."

Na tomto shromáždění byl dohodnut termín dalšího ještě mohutnějšího srazu. Tentokrát přímo do Prahy. Účast na shromáždění slíbili bratři z nejvzdálenějších koutů země. Byl dohodnut termín 10. Listopadu 1419.

Královská vojska, kde mohla znemožňovalo výpravy lidu do Prahy. Z jižních částí Čech šly dvě výpravy. Jedna ze Sušicka, Klatovska, Domažlicka a Plzeňska, značně silná na vozech i pěšky a řádně vyzbrojena. Tato výprava nocovala 3. Listopadu 1419 v Kníně. Druhá výprava, menší vyšla ze Sezimova Ústí, ale nešla obvyklou cestou ku Praze (přes Miličín, Votice, Benešov a Poříčí) protože se obávali královského vojska, které bylo v Benešově. Od Sudoměřic uhnula výprava na Prčici a Sedlčany. Jak jich cestou přibývalo vyšlo jich dne 4. listopadu ze Sedlčan asi na 300 osob.

V Sedlčanech se dozvěděli o výpravě, která je v Kníně i o tom, že vojsko Petra Konopištského ze Štemberka projíždí krajem od Konopiště k Vltavě. Vyslali posla do Knína s prosbou aby jim pomohly případně proti královským vojákům. Z Knína poslali posilu s pěti vozy, ta se ovšem při brodění přes Vltavu u Živohoště zdržela. Když dojeli od říčky nahoru „Viděli již vojsko královské majíc za vůdce Petra Konpištského ze Štemberka, které čítalo asi 1300 dobře ozbrojených jezdců. Lidé od Knína spatřili malý pěší zástup Ústských a proti nim druhý velmi velký houf jízdních s mnohými praporci To když uzřely počali se rozpakovati, co by měli činiti."

Poslali do Knína, aby všichni poutníci, kteří tam zůstali přijeli na pomoc.

Petr Konopištský nechtěl, aby se oba zástupy poutníků spojily a přikázal vojsku, aby udeřili na Ústské. Ti stáli na návrší „Královská jízda je rozrazila tak, že veškerý houf jezdců skrze ně proskočil a mnoho Ústských leželo na místě zabitých a raněných. Jen něco přes sto Ústských proskočilo ke Knínským, kteří jim šly na pomoc. Petr Konopištský zajal 96 Ústských a začal s Knínskými jednati, aby se vzdali na milost nechtějíli jako Ústští dopadnout."

Když královské vojsko později při vyjednávání uvidělo korouhve nově příchozích z Knína, kteří šly na pomoc, rozkázal Petr Konopištský vzíti zajatce a ujížděli ke Kutné Hoře. V Kutné Hoře po výsleších se zajatci naložili na tehdejší dobu normálně, naházeli je do prázdných dolů.

Hlavní zástup dojel z Knína na bojiště a zůstali zde přes noc a ráno pohřbili padlé přátele s velikou pobožností jako „první mučedníky." Potom pokračovali přes Jílové na Prahu.

Toto první setkání poutníků - stoupenců učení Jana Husa - s královským vojskem je situováno na Holý vrch, v mapách dnes označem jako kóta 446. Na jižním svahu se tehdy v roce 1419 nacházela malá osada s názvem Nahorubyech (dnes Nahoruby). Na zdejší tvrzi zač. XV. století seděli potomci Jarohněva z Křečovic, kteří si začali říkati z Nahorub. Nahoruby jsou jedna z nejstarších osad v našem regionu. Uvádí se, že kníže Oldřich (vládnul 1012 - 1037) tuto vísku daroval klášteru sv. Jana Křtitele na Ostrově.

V místech předpokládaného střetnutí je dnes kamenný monolit (viz. titulní stránky Křečovických listů). Dnes běžně používaný pojem husité, husitské vojsko, tak se však sami nikdy nenazývali. Slovo husité bylo tehdy pro ně hanlivé označení. Nejslavnější autentický název byl „boží bojovníci."

Pavel Novotný