Památce Skladatele Mistra Josefa Suka
[Křečovické listy 13/2006]

Koncem května si připomeneme 71. výročí úmrtí hudebního skladatele Josefa Suka. Letošní pietní vzpomínka se uskuteční v Křečovicích 28. května v 10.30 hod, promluví Dr. Zdeněk Mahler.

Následující stať napsal Jan Miroslav Květ, přítel Josefa Suka, pod názvem: Josef Suk zemřel

Byl člověk společenský, měl rád své okolí. Tak se zdá, že svými hovory v poslední době chtěl své přátele připraviti na to, že nastal mu čas loučení s tímto světem. Přípomínával v hovorech věk Smetanův a Dvořákův a svou šedesátku, která ho před rokem zahrnula poctami a slávou, vítal s rozpaky. Zdálo se mu pořád, že čas k odchodu nastal. Hlásily se bolesti srdce, bylo zapotřebí klidu. Také skladatelsky dával výraz této své předtuše: thema smrti, které vystupovalo v jeho díle počínaje Radúzem a Mahulenou, silně vystupňované v Asraelu, znějící v klavírních skladbách O matince a Životem a snem, později znovu silně rozeznělé v Legendě o mrtvých vítězích, rozrůstalo se v posledním desítiletí v mohutný a široce založený Epilog. Jím Suk řekl své poslední skladatelské slovo. Skutečně, po Epilogu, jehož premiéra byla jedním z největších českých skladatelských triumfů, jako by se vznesla clona nad Sukovým okolím. Zemřel Jiří Herold, zemřel Hugo Boettinger - oba důvěrní přátelé Sukovi, spjati přátelstvím po desetiletí. Suk cítil svůj konec, předpovídával jej, naznačoval, že má dní namále. Ale přece byl jeho náhlý skon překvapením.

Ve středu 29. května opouštěl o půl šesté odpoledne budovu konservatoře, postěžoval si, že už kolik nocí špatně spí. Odejel autobusem do Benešova, kam se před rokem odstěhoval z Prahy, jednak proto, aby měl klid, jednak proto, aby byl blíže rodině svého syna, žijící v Křečovicích. V Benešově byl zdraven svými sousedy, a o půl osmé, jda ke svému domovu byl pojednou na ulici zachvácen křečovitou bolestí. Sousedé jej dovedli do bytu, přivolali hned lékaře, poslali do Křečovic. A neuplynula ani hodina a v rozhlase zazněla smutná zvěst, hlásající celému světu, že Josef Suk není více mezi živými.

Suk byl člověk společenský, měl rád své okolí a žil jeho životem. Kromě toho měl své žití nejinternější. Byl meditativním typem uměleckým, člověkem hluboce přemýšlivým a citlivě reagujícím. Jeho projevy skladatelské i jeho několik poslání článkových ukázaly na šíři jeho ducha i na měkkost a srdečnost jeho povahy. Byl to muzikant tělem duší, odnášející si z života podněty k tvorbě. Jeho dílo nabylo širokého ohlasu, jeho premiéry byly velikými manifestacemi a každé provedení jeho děl bylo událostí. A Josef Suk měl rád své posluchače, jak oni měli rádi jej. Znal verše mrtvého básníka o srdcích, která se zachvějí v rose jak v ránu květiny. Ale snad ani netušil, že zpráva o jeho smrti těch srdcí rozechvěje tolik.

Pavel Novotný