Nový televizní film o skladatelovi Sukovi DOTKL SE MĚ PRST BOŽÍ
[Křečovické listy 15/2006]

Zdá se, že skladatel Josef Suk vystoupí díky novému filmu Dotkl se mě prst Boží z anonymity. Představuji si, jak se otevře jakési hudební nebe, kde nejsou návštěvy příliš vítány, protože autoři tam odpočívající přemýšlí, komu bude dále udělen talent božské kompozice, aby něco krásného vznikalo a lidé na zemi měli nějaké potěšení. Mají tam s tím práci, protože vědí, že talent ještě neznamená, že jeho nositel dar dobře využije a neupřednostní jeho vydrancování pro rychlé zbohatnutí, aby mohl žít v rozmarech a požitcích…

Suk talent dostal a využil jej vrchovatě. Možná by jej využil i ještě významněji, kdyby… Říkám si, dobře víš, že žádné kdyby v životě neplatí. Avšak upřímně řečeno, Suk opravdu mohl napsat více skladeb, mohl žít déle, nemusel být tak úzkostlivý, kdyby… Já vím, kdyby.

A o tom tak trochu film je. A je třeba jedním dechem vyslovit, že filmy mají také své osudy a tento byl doslova dramatický. Radim Smetana, skladatel a televizní dramaturg, mě inspiroval ke psaní scénáře, protože se v mé přítomnosti zamýšlel nad tím, že sukovský projekt by pro naši kulturu mohl být čímsi objevným. Po pravdě řečeno, bylo by snadné, kdybych film mohl napsat pro pana Smetanu. Bohužel, nadřízení od pana Smetany žádný film od autora jako jsem já nechtěli… Inu proč, to by bylo smutné vyprávění. Ale já jsem stejně psal, zakousl jsem se do látky a hledal tak dlouho spřízněnou duši, až jsem ji našel - Jana Suka "Křečovického". Četné schůzky a dopisy vedly k inspiraci nás obou a tak se začaly dít věci, jež vyústily na papíře vytištěným tvarem scénáře, pod kterým jsem se mohl s dobrým svědomím jako autor podepsat. Že jsem před tím do sebe soukal poznatky z pramenů a poslouchal Mistrovu hudbu, netřeba zdůrazňovat. Složité je všechno tohle převést do filmové řeči.

Pak přišla ta nejdůležitější etapa, v níž jsem musel v budově České televize, plné dobře placených odpovědných pracovníků, nalézt toho jednoho spravedlivého, jenž by pro mě věrohodným způsobem řekl, "tohle ano či ne a proto a proto…" Jistě znáte ono známé: "Říkejte Ano Ano a Ne Ne!" Je nám to jasné. Mnozí to dodržujeme, ale televizní úředníci rádi říkají Ano, když jim to něco výhodného přinese, a Ne, když ten, co rozhoduje, také píše a nebo má bratra a ten také točí a tak tenhle prosebník mu tam jenom ubírá místo, a tak tedy NE! Podivné? Nikoli, normální, takže křičím heuréka, protože jsem našel toho jednoho spravedlivého, který mě vážil po zásluhách, poradil mi scénář ještě jednou přepsat a ujal se ho v boji o prosazení scénářů na vnitřním trhu České televize. Jeho jméno je Martin Štoll.

Martin záhy poznal, že se vzniklým scénářem to nebude lehké. Některé pražské hudební kruhy se k němu vyjadřovaly krajně rozpačitě a bohužel i další slavný skladatelův vnuk, houslista Josef, se k němu nestavěl vlídně. Vše je nakonec ve filmu, protože když se někoho dotkne prst Boží, je to nádherné štěstí i prokletí zároveň, a to také, řekl bych, film otevírá, protože do něho vstoupil skladatelův duch a étos, jak jsem si moc přál, takže žije svým vnitřním životem mezi láskou a nenávistí stejně jako skladatelův život. My navíc moc potřebujeme zjevovat krajiny ducha s nějakým entusiasmem, s vidinou, že takové zjevení může přinést nějaký posun, třeba i očištění, pokud je v nich také cosi zasutého, utajeného. Řekové tomu říkali katharsis. A je třeba dodat, že Jan Suk mě provedl mlhovinami rodinných tabu, osvětlil mi určitou fatálnost v sukovském rodu, aby celá hloubka skladatelova života vystoupila v kontextu doby i následného vývoje.

Ve skladatelově životě nebylo nic snadné. Nic nedostal bez tvrdé práce a usilování. Snad jen Dvořákovo přátelství dostal jako dar, jako potvrzení, že i jeho talent bude zhodnocen… Tento dar spřízněnosti s Dvořákem ovšem tvrdě vykoupil od nenávisti a nepřejícných postojů. Také o tom je náš film, práce mnoha měsíců soustředění, studia, hledání a usilování o jeho realizaci. A jen díky přátelsky naladěným lidem-profesionálům jako je literát Jan Suk, kameraman Jan Malíř a produkční Dan Růžička se to podařilo. Ty jmenuji za mnohé další, kteří jsou pochopitelně v titulcích filmu, například herec Oldřich Vlach, který ve filmu ztvárňuje v jednom z plánů postavu skladatele na bázi autentických citátů z jeho korespondence. A také třeba Jan Hartl, jenž nádherně přečetl komentář k filmu a…

A tady sám sebe musím přerušit, protože žádné vyprávění nenahradí ani dojem z úžasné hudby, ani zážitky z filmu, obzvláště píše-li o něm sám autor filmu. Přijďte a uvidíte. Těším se na setkání s Vámi.

Petr Kaňka

Premiéra nového televizního film o Josefovi Sukovi Doktl se mě prst boží proběhla 7. 11. 2006 v 18,00 hod na ČT 2, režie Petr Kaňka, kamera Jan Malíř