Řídící učitel Josef Suk bydlel ve škole se svou ženou Emilkou a sestrou Matěje Českého Veronikou. Škola byla osamělá, vpředu i vzadu vysoká stráň, vlevo na kopečku hřbitov, vpravo louka s potokem. Nebylo ani velký div, že byla často navštěvována zloději. Pan učitel musel někdy v noci se starou pistolí při podezřelém šramotu obcházeti neohroženě školu.
Když paní učitelová čekala prvního potomka, jela do Prahy porodit syna Antonína (13. prosince 1856), dcera Emilie se narodila už v Křečovicích (1. ledna 1860).
Bytové poměry se zlepšily po zrušení školního patronátu. Nově zvolený školní výbor začal stavět byt pro učitele vedle staré školy na stráni vlevo.
Z bývalého jejich bytu byla zřízena druhá třída, v níž se začalo učit ve školním roce 1865/66. Byla to velká úleva, ale i potom mívaly třídy po 150 žácích. Ze začátku, kdy učíval Suk 300 i více dětí, učil i devět hodin denně, aby všechno procvičil. Třída měla dvě řady lavic a za kamny čtyři krátké obyčejné lavice. Nejmladší děti seděly na stupínku před tabulí. Poněvadž musel školní pomocník Suk konat také kostelní služby za Matěje Českého a s tím spojené pohřby, připravil si před odchodem na pohřeb na čtyři tabule úlohy a svěřil dozor nad učením starším žákům.
Kostelní kůr v Křečovickém kostele je malý a vlevo od varhan stávalo obecenstvo, hlavně váženější sedláci, vidíme, že při hlavních mší nemohlo zpívat mnoho zpěváků. Zbývalo místo nejvíce pro 6-8 lidí a museli to býti zdatní zpěváci. Před varhanami stávaly soprány a alty, vpravo za alty tenoři a basy – tenor většinou odzpívával Josef Suk sám. Vpravo od altů byly smyčce, za nimi dozadu se tísnily dechové nástroje a až docela vzadu u měchů byly tympány, jimž dlouho vévodil starý Šobra.
„Když se hlavně o svátcích a prázdninách sešla celá rodina večer u stolu, hovořilo se a četlo z otcovy knihovny, zatímco otec ještě psal a pracoval,“vzpomíná skladatel J. Suk.
Když pak ostatní ulehli, svítila ve vedlejším pokoji ještě dlouho do noci svíčka a později lampa. To pan řídíci opravoval úlohy, linkoval sešity a sešíval je pro chudé žáky. A hlavně opisoval noty. J. M. Květ uvádí, že existoval seznam kostelních skladeb na způsob tematického katalogu, který obsahoval: 196 mší, 287 offertorií a graduálií, 33 mší pastorálních, 73 offertorií pastorálních, 19 litanií, 4 nešpory, 15 TeDeum, 9 Regina Coeli, 10 písní a Božím Těle, 7 Veni Snacte, 7 Pange Lingea, 33 Reguií, 74 smutečních pochodů. A to není všechno, poněvadž mnoho starších not bylo spáleno pro nedostatek místa. Velikou většinu toho opsal a rozepsal řídící učitel Suk sám.
Pavel Novotný