Ze starých dějin Křečovic
[Křečovické listy 30/2010]

O Křečovicích pojednává P. A. N. Vlasák takto:

(Vypsáno z časopisu „Památky", redigovaného K. V. Zapem)

Křečovice s farním kostelem sv. Lukáše Evangelisty, farou a školou. Na bývalé tvrzi bývali rytíři Křečovští z Křečovic, zakladatelé zdejšího kostela, jenž se r. 1350 mezi farními v děkanátu Vltavském uvádí. Nejstarší z nich jmenuje se Jarohněv příjmením Vejhák z Křečovic. Tento Vejhák nazýval se také Jarohněv Vejhák z Kůta a na Křečovicích, poněvadž seděl na Kůtě na tvrzi, i byl spolu patronem kostela Arnoštovického. Roku 1388 rozhodnuta rozepře o podací kostela Křečovického tím způsobem, aby jej střídavě provozovali s jedné strany Jarohněv příjmením Vejhák z Křečovic a ze strany druhé Bohuslav z Hradonice s Jarohněvem Chrtem z Pnětluk. Tento Jarohněv Vejhák z Křečovic pojistil r. 1400 věno své manželky na vsi Křečovicích s povoláním Bohuňka a Petra Vejháků z Kouta; zemřel r. 1408 a byl v Arnoštovicích pohřben. Syn jeho Jarohněv z Křečovic daroval r. 1412 celý svůj (majetek) dvůr, aby plebán v Křečovicích mimo dva kaplany ještě třetího a plebán v Arnoštovicích ještě druhého kněze při sobě chovali. Během 15. století rozdělil se rod rytířů z Křečovic na dvě větve, z nichž jedna od svého sídla tvrze Koutské, přijala příjmí Koutských z Kouta, druhá zůstavší v držení tvrze v Křečovicích nazývala se Křečovští z Křečovic. Tato větev zůstala až po Bělohorskou bitvu v držení původiště svého jmenovitě seděl r. 1589 Václav Křečovský z Křečovic na Křečovicích. Po Bělohorské bitvě připojeny jsou Křečovice k panství Tloskovskému a kostel ztrativ svého faráře byl r. 1624 k Neveklovu jako filiální přikázán.

Duchovní správcové kostela sv. Lukáše v nejstarších dobách

(Z Posvátných míst od Dr. Podlahy)

Zprávy o farářích kostela křečovického sahají zpět až do 14. století. Faráři do dob husitských: Jan †1356, Dětřich (Theodriens) 1356–1379, Jan z Vlkonic 1376, Vlastek (Wlaszco, Wlastko) 1395–1407, Štěpán prve farář v Sedlčanech, sm. s př. 1407, Václav †1412, Václav z Hodětic 1412.

Po válkách husitských spravovali kostel faráři utrakvističtí (1420–1620) a po jejich vypuzení přešla správa kostela do Neveklova.

Z dějin Křečovic po roce 1620.

Dějiny Křečovic po roce 1620 splývají v jistém směru s dějinami sousedního Neveklova. Bylyť Křečovice připojeny k panství Tloskovskému a kostel sv. Lukáše ztrativ svého faráře byl r. 1624 k Neveklovu přikázán. Proto všimnouti si třeba:

1) duchovních správců v Neveklově, jimž osadníci Křečovští příslušeli
Za doby, kdy rozmohlo se v Čechách husitství, byli k němu Neveklovští přikloněni. Později překlenuti k protestantismu, jelikož pán jejich Adam Řepa z Neveklova (†1573) byl novému náboženství nakloněn a ještě více dědicové jeho Hodějovští z Hodějova (1573–1622). I byli do Neveklova dosazováni duchovní luteránští. Z luteránských kněží připomíná se r. 1606 Jiřík Oeconomus (asi poslední té víry duchovní správce). Po bitvě bělohorské, píše Dr. Podlaha ve svém spise, vykonána v Neveklově a rozsáhlém panství reforma katolická. Tehdejší patron Pavel Michna z Vacinova dal r. 1628 sestaviti registr zádušní, aby patrno bylo, odkud a jaké platy náležiti mají duchovním správcům v Neveklově i pro budoucnost. K faře Neveklovské připojena pro nedostatek duchovních fara v Maršovicích a fara v Křečovicích. Václav hrabě z Vacinova, majitel panství, presentoval Václava Vojtěcha Bílka r. 1650 za faráře v Neveklově. R. 1653 byl v Neveklově farářem Tomáš Jurzitius. R. 1659 Václav Velešínský, farář v Neveklově, jenž stěžuje si na skromné příjmy a udává příčinu, poněvadž mnohé pole ladem leží a gruntové bez obyvatel pustí zůstávají. Další pořad neveklovských farářů: František Velešínský 1672–1691; Leopold Vyskočil arc. vikář v okresu Vltavském (1691– †1716), Pavel Baltazar Grümith (1717–†1720), Ferd. Karel Tejnecký (1720–†1740); Karel Tůma, později děkan Litoměřický (1740–1742); Vojtěch Maxmilián Křižátko (1742–†1767), Vojtěch Pokorný (1767–1772). Václav Matej Rozkoš (1772–1802) poslední farář v Neveklově, za něhož fara v Křečovicích r. 1787 obdržela samostatného duchovního lokalistu. Jak vidmo, V. M. Rozkoš ještě 15 roků byl spolu i duchovním správcem Křečovic. Matriky v Neveklově počínají rokem 1652. Od r. 1652 do r. 1787 nelézají se v nich záznamy o příslušnících farnosti křečovické.

2) držitelé panství Tloskova, kterým Křečovice po r. 1620 připadly
Majitel Tloskova Smil z Hodějova účastnil se r. 1618 vzpoury protestantských stavů i ztratil v pokutě své statky, které 12. května 1622 Pavlovi Michovi z Vacinova byly prodány. Byli tudíž osadníci křečovští také poddanými výše jmenovaného majitele. Vlasák poznamenal, že Pavel Michna z Vacinova snažil se podané své v tužší dříve nebývalé človečenství urci. Po jeho smrti zdědil Tloskov syn Jan Michna z Vacinova. Po téhož bezdětné smrti připadly statky na staršího bratra Václava Michnu z Vacinova. Dne 23. května 1667 zemřel bezdětný též Václav. Ustanovil dědice bratrance svého Sigmunda Norberta hraběte Michanu z Vacinova. Ale i ten brzy po Václavovi zemřel a zůstavil vdovu Alžbětu rozenou hraběnku Lažanskou z Bukové a dva syny nezletilé: Jiřího Václava a Ferdinanda Františka. Dne 8. listopadu 1669 předala vdova a poručnice syna Jiřího Václava a komisaři k tomu zřízení nadmíru zadlužený statek Tloskovský, Václavu Karlovi Čabelickému, svobodnému pánu ze Soutic a na Skrýšově. Čabelický 28.11.1682 v stav hraběcí povýšený zemřel 30.5.1687 a v kostele Týnském pochován. Po něm zůstalý syn a dědic Jan Václav hrabě Čebalický ze Loutic prodal r. 1707 panství Tloskovské hraběti Jeronýmovi Koltoredovi z Walsce. Tento rozšířil koupi značně své statky a s panstvím Tloskovským spojil. Roku 1726 zemřel a za rok poté r. 1727 přešel Tloskov trhem na Jáchima hraběte Pachtu z Rájova. Tento r. 1727 Hodětice přikoupil a r. 1730 osadu Maršovickou opět vlastním farářem opatřil. Když r. 1742 Francouzové z Prahy odtáhli, vzali mezi jinými i hraběte Jáchima jako rukojmí s sebou. Týž stářím sešlým obtížím cesty v kruté zimě 2. 12. 1742 v Einsiedli podlehnul. Dědicem Tloskova byl syn Arnošt Karel hrabě Pachta z Rájova. Pro svůj mdlý zrak neuměl ani čísti ani psáti a jen pouhým předčítáním naučil se předmětům škol humanitních, filosofických i právnických. I varhany hrál dle uměleckých pravidel výtečně. Nábožností, dobročinností a šlechetností byl příkladem šlechtě i poddaným. Dosáhl také neobyčejného věku 105 let. Byl pětkrát ženat, po páté s Antonií Údrckou z Údrče, prvé provdanou Malovcovou. Tato jej svou marnotratností a nádherností v takové dluhy uvedla, že statky jeho (Tloskov, Citolity a Divice) veřejně prodány býti musely. Smutně opouštěl prvý Tloskov, kde 70 let panoval a od hraběte z Vrtby příbytek v zámku Janovickém mu přán. Tloskov koupil r. 1797 známý lidumil Jakob svobodný pán Wimneří, který r. 1800 Leštno, část Bystřice a některé vsi přikoupil a celé zbočí r. 1805 Janovi a Bedřichovi, hrabatům z Pourtalés prodal. V květnu r. 1872 přešel Tloskov v majetek Čenka Daňka. Dvorů bylo na Tloskovsku 18. Tloskov, Mlíkovice, Heroltice, Maršovice, Pohoří, Bezejovice, Drachkov, Petrovice, Leštno, Vakov, Pecinov, Nový dvůr, Semtín, Božkovice, Křečovice, Krchleby, Hodětice a Poličany, které tvořívaly druhdy tolikero samostatných statků Panství Tloskovské mívalo před zrušením patrimoniálních poměrů (1848) 10 305 obyvatelů žijící ve třech městečkách a 68 vesnicích. Čeněk Daněk v Cholticích r. 1827 narozený obdržel predikát „z Esse". Zemřel 19.3.1893 v Praze. Osiřelého panství ujal se jeho syn, také Čeněk, který 13.7.1895 v Líšně zemřel ve věku 38 let a na hřbitově v Bystřici byl pohřben.

Zástupcem dvou nezletilých synů zvěčnělého ustanoven Dr. z Wertherů. Po převratu obdržel panství Tloskov mladší syn Dr. Oskar Daněk, jeho bratr Vincenc měl Líšno. Za Dr. Oskara Daňka provedena byla v r. 1923 parcelace dvora v Křečovicích a Krchlebích. V Krchlebích bývalý zámek s určitou výměrou polností prodán jako zbytkový statek panu J. Kohoutovi, statkáři z Bukova u Týnce nad Sázavou. Patronem chrámu sv. Lukáše v Křečovicích zůstal Dr. Oskar Daněk.

Zápis ze starých dějin Křečovic sepsal jako samostatný zápis do kroniky křečovické, tehdejší kronikář a řídící učitel křečovické školy pan Karel Zvěřina.

Pavel Novotný