Hodětický kostel svatých apoštolů Petra a Pavla je možná trochu neviditelnou součástí naší obce. Jeho dávná historie je nejprve uváděna roku 1350 jako kostela farního, jehož farnost zahrnovala kromě Hodětic ještě Hořetice, Hůrku, Brdečný, Suchdol, Sedlečko, Šebáňovice, Klimětice, Prosenickou Lhotu, Prosenice a Luhy a jehož donátory byli majitelé Suchdolského panství a Šebáňovičtí vladykové. Během let a zejména v období husitských válek došlo téměř k úplnému vylidnění a zpustnutí Hodětic, které se z ne úplně malého sídla změnili do podoby, kterou můžeme vidět dnes. V roce 1624, po vyhnání posledního husitského kněze, vlastně zanikla zdejší farnost, i když byla ještě nějakou dobu spravována faráři z Chlumu a z Kosovy Hory.
Dávnou historii jako němý Boží svědek připomínal starý kostel, který se pod ochranou svatých apoštolů v sutiny nikdy nezměnil. Koncem 18. století koupil Hodětice hrabě Pachta z Rájova, majitel Tloskovského panství, opravil starý kostel ponechajíc mu jeho gotickou tvář, kterou přeci jen trochu zbarokizoval, vedle stojící faru proměnil v hostinec a kostel s vesnicemi Hořetice, Hůrka, Brdečný, Sedlečko a Šebáňovice roku 1794 připojil jako filiální k Maršovické farnosti.
Maršovický farář měl jasně dané dny, kdy tam musí docházet sloužit bohoslužby. Byla to každá třetí neděle, kromě toho pouť, dušičky, Sv. Štěpán, Nový rok, neděle po Hromnicích, Velikonoční pondělí, Svatodušní pondělí a Boží Tělo.
O další historii hodětického kostela zase třeba jindy, jen je možné ještě uvézt, že roku 1878 byly pořízeny nové varhany stejného stavitele jako varhany v Kosově Hoře, koncem století nová dnešní kazatelna, která nevhodně nahradila původní barokní, jejíž podoba je známá.
Uvedený pořádek bohoslužeb byl maršovickými faráři dodržován po staletí, pouze tamější děkan Alois Škácha přehodil bohoslužby z třetí neděle na první jak tomu je vlastně (i když jsou v sobotu) dodnes. Co se týká bohoslužeb, jakýsi zlatý věk zažíval hodětický kostel za posledního maršovického faráře P. Antonína Křiklána, který tam vzhledem k velkému množství věřících sloužil každých čtrnáct dní a jako první marš. kněz v historii tam sloužíval v 10 hodin i půlnoční mši svatou. V četnosti bohoslužeb jednou za dva týdny pokračoval i nástupce P. Jaroslav Kaufner a do roku 1980 i mons. Jaromír Korejs, nesoucí velkou zásluhu na obnově kostela.
Tolik malý kousek historie, historie dodnes živé, mající přesah až do dnešních dnů.
O Hodětickém kostele v tomto vydání Listů nepíšeme náhodou. Tuto neděli 3. července jsme oslavili poutní slavnost svatých apoštolů Petra a Pavla, jimž je kostel zasvěcen. Hodětická pouť, jak cítíme, není tak slavná jako křečovická nebo maršovická, ale historií je s nimi naprosto srovnatelná a v konfrontaci z poutí jako v první řadě putováním k Boží oslavě do Jeho chrámu úplně rovnocenná.
Jako poutník připutoval letos i pražský světícící biskup Karel Herbst, který přijal pozvání a přijel se spolu s věřícími poklonit sv. Petru a Pavlu. Když se díváme do Maršovické farní kroniky, není nikde ani záznamu o tom, že by nějaký biskup v Hodětickém kostele sloužil bohoslužbu, pouze můžeme najít zmínku o návštěvě pana biskupa Podlahy ve dvacátých letech dvacátého století, když mapoval památky svatých chrámů. Z tohoto hlediska je tato návštěva vlastně symbolická a výjimečná. Kostel po dlouhé době zcela naplněný zpíval na uvítanou píseň k sv. Petru a Pavlu, tak jak jiné generace před námi a pan biskup Herbst byl uvítán naším otcem Kazimierzem. V kázání mluvil hlavně o tom, co je to jít za Bohem, co je to milovat Boha, o srdci zraněném láskou, když ho pozná. Právě tak se to stalo svatému Pavlu, když ho Pán Bůh povolal.
Po kázání přišel hlavní důvod, proč jsme otce biskupa pozvali. Během obřadu posvětil nový obětní stůl, který jsme pořídili jako náhradu za starý překližkový stůl ze 70. let. Je to starší menza barokního typu, která prošla úplnou proměnou a pod rukama mstětických truhlářů vyrostla do krásy. Kostel tak dostal hezkou dominantu a vlastně i takový poutní dárek a malé odškodnění za všechny minulé krádeže. Po litaniích ke všem svatým, namazání křižmem a slavnostním zasvěcení a posvěcení, provázených krásnou osobní modlitbou pana biskupa, následovala první slavnostní eucharistie u nového oltáře. Po požehnání a předání kytic krásnou slavnost zakončil chvalozpěv Bože, chválíme Tebe.
Poděkování patří hodětické kostelnici paní Němečkové, která dlouhá léta o tento chrám pečuje a pozdrav a požehnání otce biskupa předáváme celé křečovické i maršovické části naší farnosti.
Ať je hodětický kostel, jehož uchování do dnešních dnů je jistě zázrakem, krásnou a věčnou duchovní součástí naší obce i farnosti, jakožto i památkou na dávné časy našich předků a Kristův kříž ať ukazuje cestu všem, kdo na něj pohlédnou s důvěrou.
V. Altmann, varhaník v Maršovicích