Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Aktuální počasí

Počasí dnes:

28. 7. 2017

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo slabý déšť. Denní teploty 20 až 24°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 2
DNES: 208
TÝDEN: 1792
CELKEM: 221161

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

Historie obce

NEJSTARŠÍ DĚJINY KŘEČOVIC

V Křečovicích stávalo sídlo rytířů Křečovických z Křečovic, ti byli zakladateli zdejšího kostela jenž se ropku 1350 mezi farními v děkanátu Vltavském uvádí.
Nejstarší z nich jmenoval se Jarohněv Vejhák z Křečovic. Tento nazýval se též Jarohněv Vejhák z Kúta a na Křečovicích, poněvadž seděl na Kútě tvrzi a byl spoluautorem kostela Arnoštovického.Z rytířů Křečovických z Křečovic se připomínají:1400 Jarohněv Vejhák z Křečovic pojistil věno své manželky na vsi Křečovické s povolením Bohuńka a Petra Vejháků z Kouta. Jmenovaný zemřel roku 1408 a byl v Arnoštovicích pohřben.
Během 15. století rozdělil se rod rytířů z Křečovic na dvě větve, z nichž jedna od svého sídla přijala příjmení Koutských z Kouta, druhá zůstavši v držení tvrze v Křečovicích, nazývala se Křečovičtí z Křečovic.
1541 Václav Rudolf Křečovický z Křečovic
1562 Jan Křečovický z Křečovic
1589 Václav Křečovický z Křečovic na Křečovicích
V literatuře se uvádí znak rytířů Křečovických z Křečovic - na červeném štíte chrt ve skoku.Tento rod žil na své tvrzi až do osudné bitvy na Bílé hoře. Poté Křečovice připadly k panství Tlovskovskému, jehož majitel, Pavel Mincha z Vacínova, držel své poddané v přísné poslušnosti.
Po jeho smrti připadly statky na nejstaršího bratra Václava Mincha z Vacínova. Bezdětný Václav zemřel 23. 5. 1667 a dědicem se stal bratranec Sigmund Norbert z Vacínova. I ten brzy zemřel a panství přešlo na Alžbětu rozenou hraběnku Lažanskou z Bukové a její dva syny Jiřího Václava a Ferdidanda Františka.8. listopadu 1669 se stali majiteli zadluženého panství a statku Václav Karel Čelibský , svobodný pán ze Soutic a na Skrýšově. Jmenovaný byl 28. listopadu 1669 povýšen do stavu hraběcího. Zemřel roku 1687 a byl pochován v kostele v Týnci nad Sázavou. Po něm zůstal dědicem jeho syn Jan Václav hrabě Čelibský ze Soutic.
Ten prodal panství roku 1707 Jeronýmovi Kolloredovi z Walse. Jmenovyný majitel rozšířil koupí značně své statky. Roku 1726 zemřel a za rok poté přešel Tloskov trhen na Jáchyma hraběte Pachtu z Rájova. Nábožností, dobročinností a šlechetností byl příkladem šlechtě i poddaným. Dosáhl neobyčejného věku 105 let. Byl pětkrát ženat. Po páté s Antonií Údreckou z Údreče. Tato jej svou marnotratností uvedla v takové dluhy, že smutně opouštěl Tloskov, kde 70 let panoval. Dostal příbytek od hraběte Vrtby v zámku ve Vrchotových Janovicích.Roku 1872 přešel Tloskov v majetek Čeňka Daňka.
Roku 1893 se osiřelé panství ujal syn Čeněk Daňek. Brzy, ve věku 38 let, zemřel.
V roce 1918 obdržel panství Dr.Oskar Daněk a jeho bratr Vincenc.
V roce 1923 byla provedena parcelace dvora v Křečovicích a byl uskutečněn prodej parcel. Ten provedl pozemkový úřad.
 

KŘEČOVICE V 19.STOLETÍ

Počet domů v Křečovicích r. 1816 a jejich majitelů dle staré knihy Status genitorii Eccleise. KRZECZOWICENSIS ab 1816. V roce 1816 měly Křečovice 36 p. čísel, Skrýšov 9 p. čísel a Zhorný 11 p. čísel.

Všichni, kteří museli na robotu, sobě mohli dělat teprve v noci. Často mlátili při lucernách ve stodole.
Svodnický statek, ze kterého majitel na robotu nechodil, u nás nebyl žádný.
Na robotu se chodilo nejen ke dvoru, ale i do lesa. Robotní povinnosti měli Křečovičtí i při stavbě silnice z Líšna přes Bystřici, Neveklov až do Živohoště.
Robotu svolával šafář bubnováním a voláním: Pojďte, pojďte na robotu celý týden i v sobotu.
Robota byla zrušena v roce 1848 a lidem se v Křečovicích nesmírně ulevilo.


I. SVĚTOVÁ VÁLKA

V neděli 26. července 1914 dopoledne přijel náhle úředník z okresního hejtmanství v Benešově a odevzdal starostovi obce panu Aloisu Hrubantovi, který právě úřadoval v poštovní kanceláři, svazek tiskopisů. Starosta ihned vyvěsil veliké plakáty. Byla vyhlášena mobilizace.

Vojíni se měli do 24 hodin dostavit do svých středisek. Mezi lidmi zavládlo veliké zděšení. Zprvu si mysleli, že válka nepotrvá dlouho, ale opak byl pravdou. Do války byla vtažena téměř celá Evropa. Nastala velká bída. Neustále byly vypisovány válečné půjčky. V roce 1915 byla celá úroda zabavena pro válečný obilní ústav.

1916 schválen zákon, kterým mohli být do armády povoláváni i muži od 55 do 60 let V Křečovicích bylo možno pod dozorem potkat zajatce z Ruska, Itálie a Srbska. Válka trvala dlouhé čtyři roky. V této válce padli tito naši spoluobčané:
 

Jméno Vesnice č.p. Jméno Vesnice č.p.
Český Bedřich Křečovice 34 Bouček Frantšek Hůrka 5
Český Eduard Křečovice 14 Bouček Bohumil Hůrka 5
Český Karel Křečovice 14 Adam Jan Hůrka 6
Jehlička Josef Křečovice 13 Kotrba Josef Brdečný 3
Marešovský Petr Křečovice 48 Kudrna František Stražovice  
Neterda Josef Křečovice 44 Járka Jan Vlkonice  
Trenčínský Václav Křečovice 36 Doležal Josef Krchleby 26
Starosta Ludvík Křečovice 30 Hrdinka Josef Krchleby 5
Smíšek Jan Křečovice 22 Graif František Krchleby 16
Vondráček František Křečovice 18 Mašek Josef Krchleby 35
Vondráček Jan Křečovice 18 Mašek Antonín Krchleby 35
Zeman Josef Křečovice 5 Medal Antonín Krchleby 33
Zeman Jaroslav Křečovice 51 Bezouška Antonín Nahoruby  
Andrik Jan Zhorný Kovrzek Josef  Nahoruby  
Burian Václav  Zhorný 11  Kovrzek František  Nahoruby  
Burian Josef  Zhorný 11  Bezouška Karel  Nahoruby  
Kloubský Josef  Zhorný Červenka Rudolf  Nahoruby   
Vyskočil Josef  Zhorný Kloubský Karel  Nahoruby   
Vršecký Václav  Hořetice  Červenka Rudolf  Nahoruby   
Vršecký Bohumil  Hořetice   18  Kloubský Karel  Nahoruby   
Šembera Josef  Hořetice 12  Šobíšek Josef  Nahoruby   
Štěpánek Josef  Hořetice   22  Hodík Antonín  Nahoruby   
Kovařík Josef  Hůrka  Šobra Bedřich  Nahoruby    

 

 V legiích byli:

  • Josef Muška, Křečovice 4, v Rusku
  • Antonín Šembera, Křečovice 28, v Rusku
  • Ludvik Český, Křečovice 14, v Itálii
  • Karel Senft, Křečovice 17, v Itálii
  • František Zavadil, Větrov, v Itálii
  • Josef Mařík, Skrýšov, v Itálii           

 V I. světové válce narukovalo z Křečovic do armády 106 osob od 18–50 let.

 

28. ŘÍJEN 1918 V KŘEČOVICÍCH

Zpráva o konci války se dostala z Prahy nejdříve do sídel telegrafních stanic. K nám tuto zprávu přivezli Hermovi. Byli v Benešově a tam slyšeli tu obrovskou novinu a viděli nadšení davu procházejícího městem. Když přijížděli do lesu u Chlumu, okrášlili si svůj vůz chvojí. A takto ověnčený vůz Hrmů z č. 26 přivezl k nám tu velkou novinu, že je konec války.Posel Kolinger, který přinášel poštu ze Sedlčan do Křečovic, oznamoval též tuto novinu a nabízel k přečtení noviny. Vyprávěl o velkém nadšení v Sedlčanech, o průvodu i o strhávání rakouských znaků.

Do rána i u nás zmizel orlík z poštovního úřadu a rakouské znaky u prodavačů tabáku v č. 39 a 47. Jednu neděli po převratu při děkovných bohoslužbách zářily na oltáři svíčky červeno bílými stužkami ozdobené a lid na konec v doprovodu varhan zapěl budoucí národní hymnu „Kde domov můj“. V tu chvíli se nikdo za slzy nestyděl.


II. SVĚTOVÁ VÁLKA 

Vystěhování obce v roce 1943

31. prosince 2003 uplynolo šedesát let, kdy obec Křečovice a osady v dnešních hranicích obecního úřadu byly liduprázdné a opuštěné. Okupace naší vlasti v letech 1938-1945 způsobila kromě nesčetných individuelních případů nucené emigrace i hromadné přesuny obyvatelstva bezprostředně po mnichovském diktátu ale i později. V srpnu 1940 byla protektorátní vláda seznámena s tím, že říšská branná moc zamýšlí rozšířit stávající vojenská cvičiště v Milovicích, Brdech a Vyškově. Za tímto účelem je třeba evakuovat některé vesnice v jejich okolí. O zřízení vojenského cvičiště mezi Vltavou a Sázavou se vůbec nejednalo.

Na Milovicku - vysídleno pět obcí se třemi osadami úplně a dvě obce částečně - cca 5 300ha.
V Brdech - vysídleno osm obcí a čtyři osady úplně, částečně čtyři obce a jedna osada - cca 7 400ha.
Na Vyškovsku - vysídleno dvacet čtyři obcí s jedenácti osadami úplně a jedna obec částečně - cca 27 100ha.
Na Vyškovsku se týkalo stěhováním jen českých obcí . V těchto třech případech se mohlo mluvit o rozšíření vojenských vičišť.
K největší evakuaci došlo v prostoru mezi Vltavou a Sázavou.

Vystěhování postihlo padesát devět celých obcí s jejich osadami a dvanáct obcí částečně - cca 44 000ha. Byla to nejrozsáhlejší migrační akce, kterou u nás Němci v letech okupace provedli. Stalo se to v pěti etapách. První etapa měla termín vystěhování do 15. září 1942 a poslední pátá do 1. dubna 1944. Počátkem roku 1942 se v kraji objevují ilegální letáky na kterých je kromě jiného nakreslen plánek území, které má býti vystěhováno.

Dne 18. února 1942 odjela deputace obyvatelstva do Prahy. Nic konkrétního se od protektorátní vlády nedověděla - vše je prý šeptanda. Již 14. března 1942 byla vydána první vyhláška o vystěhování. V první etapě bylo možno si vzít nějaký svůj majetek. V dalších etapách už dobytek, koně, píce, obílí a stroje zůstávají SS hofu. Tento majetek je označen symbolem SS. Koně vypálením na kopytech, stroje barvou. Ve třetí vysídlovací vyhlášce byla doložka, že někteří občané mohou zůstat jako zemědělští dělníci a živnostníci. Těm kteří zůstali, byl jejich majetek vyvlastněn a většinou stejně nezůstali ve svém domě ani v obci svého bydliště. Vystěhovalci se snažili usadit někde poblíž. To se vždy nedařilo a tak mnohé rodiny byly nuceny se přestěhovat do vzdálených okresů. Někde se setkávaly s živou účastí a soucitem, jinde se jich lidé báli v domnění, že evakuace je trestem.

Postupným rozšiřováním území určeného k vystěhování pomalu vycházelo najevo, že vojenské cvičiště nebude na celém území. Vznikají zde totiž kromě vojenských skladů, letiště SS hofů i pracovní a koncentrační tábory.

Křečovicko bylo vystěhováno ve třetí a čtvrté etapě: 28. června 1943 vyšla vyhláška č. j. 561/9 ai43 nařizující vystěhování (mino jiné obce)….Živohošť s osadami Živohošť(část na pravém břehu Vltavy) a Üstí, Nahoruby s osadami Nahoruby a Poličany, Krchleby s osadami Krchleby a Lhotka, Vlkonice s osadami Vlkonice a Stražovice, Křečovice s osadmi Křečovice, Skrýšov a Zhorný,… Vystěhování do 31 .prosince 1943.

24. června 1943 vyšla vyhláška č. j. 561/6 ai43 nařizující vystěhování (mino jiné obce)…Hořetice s osadami Hořetice, Brdečný, Hůrka a Hodětice….Vystěhované do 31. 10. 1943.

Jednotlivé vesnice de fakto přestávaly právně existovat. Byly pouze SS dvory. V čele těchto dvorů byl správce se svým šafářem po případě s adjunktem a jednotlivými odpovědnými partáky. Právně i čeští pracovníci na SS dvorech podléhali německé policii a uvnitř cvičiště i německé policii SS, kterým se přezdívalo "slintáků" (neboť nosili kolem krku na řetízku plechový půlměsíc s označením). Život v území také ztěžovala ostrá střelba. Zvláště nebezpečná pak pro dělníky v lese i na poli okolo dopadového území. Cvičiště bylo úplně uzavřeno po hranicích území deseti stanicemi německých četníků. Stanice byla i u přívozu v Živohošti. 

Jak probíhaly zemědělské práce - žně - u SS hofu Nahoruby.

Uvádím ve stručnosti podle zápisu kronikáře. Sklízet obilí bylo z obcí Nahoruby, Krchleby, Křečovice, Vlkonice, Stražovice, Brdečný, Zádolí, Spolí, Břevnice a Hůrka Kapinos. Na tuto plochu bylo málo lidí a proto 26. července 1944 bylo přivezeno 50 vojáků, kteří jsou ubytováni po prázdných usedlostech v Krchlebích. Potom přijíždějí koně s žacími stroji z jiných dvorů. Vojáci takto posečené obilí vázali a vozili do stohů, kterých bylo postaveno 31. To bylo obilí, které se nestačilo vymlátit do podzimního setí.

Koncem prosince je nařízeno, že do 6. ledna 1945 musí být oněch 31 stohů vymláceno. Mlátilo se na tři směny po osmi hodinách. V jedné směně byl vždy šafář, patnáct osob a dva potahy. Mlátilo se za mrazu i sněhových vánic. Stohy byly promoklé a zmrzlé, a tak se kládami rozlamovaly, kopaly a vozily k mlátičce. Vymlácená sláma se v noci pálila, aby bylo vidět na mlácení.

Koncem října 1944 projížděl naším krajem K. H. Frank, uviděl ještě obilí nesklizené. Nařídil, že když nebude obilí sklizeno budou všichni správci postříleni. Zaměstnanci SS hofu s koňskými i volskými potahy a ostatní lidé sekali a sváželi za každého počasí posečené obilí do lesů a struh, jen aby bylo s polí svezeno. Dožínky byli na „Perculi" 10. listopadu 1944.

Jen díky průběhu války se nenaplnily plány, které A. Hitler sám již v létě 1932 na schůzi vyšších nacistických činovníků prohlásil v přítomnosti Darrého, Rauschninga a jiných: „Českomoravská pánev bude kolonizována německými sedláky. Čechy vystěhujeme na Sibiř, nebo do oblasti Volyňska. Ze střední Evropy musí odejít." (H.Rauschning, Gesprache mit Hitler. I. Auflage, Europa Verlag New York 1940, Hitler str. 42). Nebo K. H. Frank v srpnu 1940: „Zřízením protektorátu nelze považovat český problém za vyřešený, naopak byl zahájen počátek procesu."

Rudá armáda se objevila v Živohošti 11. května 1945. Byla to jedna část 7 gardové armády II. ukrajinského frontu. Ale už začátkem května se někteří odvážlivci začínali navracet do svých původních domovů. Vítaly je pobořené zdi, vyražená okna a dveře. Zůstala zpustošená pole a všude kolem číhala smrt v podobě min a granátů. Začátky nového života na bývalém cvičišti nebyly lehké.

Do zpustošených Křečovic se naši spoluobčané vrátili až v roce 1945 po osvobození naší republiky. 

Tragedie v Živohošti

5. května 1945 v odpoledních hodinách nechal velitel SS rozmístit ve stráních podél Vltavy kulomety a z nich vojáci začali odstřelovat Živohošť. Pod školou byl zastřelen 18ti letý rodák z Křečovic Vladimír Novák a čtyři občané byli vážně postřeleni. Těm se ale podařilo zachráni životy v nemocnici v Benešově kam byli převezeni. Ves byla obklíčena ozbrojenými hlídkami. Velitel zakázal vycházení. Nikdo nečekal jaká hrůza se odehraje druhý den. Dopoledne byla podniknuta trestní výprava do blízké vesnice Chotilsko. Cestou němečtí vojáci zastřelili tři členy RG ze Záborné Lhoty. Do Živohoště přivlekli dalších 7 členů RG, kde po krutém mučení byli zastřeleni a jejich těla vhozena do Vltavy. Teprve 11. května byla těla popravených vytažena a pohřbena.

3. listopadu byl za přítomnosti tehdejšího ministra spravedlnosti Dr. Drtiny odhalen památník obětí květnové tragédie. Dva z našich spoluobčanů se stali obětí II. světové války.
 

FILM, KTERÝ PROSLAVIL KŘEČOVICE

V letech 1984-1985 natáčel Jíří Menzl podle scénáře Zdeňka Svěráka film "Vesničko má, středisková". Natáčení probíhalo nejen v samotných Křečovicích, ale i v širokém okolí. Za vynikajícího hereckého obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským, si zahrála celá řada našich spoluobčanů.

V Křečovicích bylo natočeno mnoho filmů. Byly to filmy vztahující se k životu a dílu Mistra Josefa Suka. Za zmínku stojí film "Farářův konec"a televizní film "Není sirotek jako sirotek"

 



A picture