Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Aktuální počasí

Počasí dnes:

22. 9. 2018

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, ojediněle přeháňky. Denní teploty 14 až 18°C. Noční teploty 10 až 6°C.

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 5
DNES: 469
TÝDEN: 2490
CELKEM: 409937

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

Čestný občan Křečovic - Mistr Josef Suk
(4.1.1874 - 29.5.1935)

Mistr Josef Suk

Manželům Sukovým se 4. ledna 1874 narodilo třetí a poslední dítě, syn jemuž bylo dáno jméno po otci - Josef. Hudební vlohy se u malého hocha projevily již v jeho osmém roce. V prostředí kde byla hudba domovem jistě přirozený jev. Začínal housličkami, které mu dala jeho matka. Pro tehdejší poměry bylo jistě příznačné, že syn učitele hudebníka se učil hudbě za pomoci křečovického „šumaře" Plachého. Otec zaneprázdněn učitelskými povinnostmi a úkoly na kůru křečovického kostela, neměl čas, aby mohl své děti učit hudbě. Otcův zájem byl upoután, když se dostavily první výsledky synova učení.

Hudební základ a vlohy Sukovy byly původu rodového. Po matce pocházel ze starého rodu kantorů - hudebníků, jehož nejstarší příslušník, Karel Český, učiteloval již na počátku 17. století. Sukův prapraděd, Jan Český, byl od roku 1810 učitelem a také Sukův praděd, Matěj Český, se věnoval tomuto povolání. Sukův otec, Josef Suk, přišel jako devatenáctiletý učitelský pomocník do Křečovic k učiteli Matyáši Českému a za čas se přiženil do tohoto starého rodu kantorů, hudebníků. Působil jako učitel a regenschori v Křečovicích.

Jako jedenáctiletý chlapec byl roku 1885 přijat na pražskou konservatoř. Sukovi nastala doby učení a soustředěné práce. Housle studoval u Antonína Bennewitze, harmonii u Josefa Foerstra a hudební skladbu u Karla Steckera. Teprve přijetím do kompoziční třídy Antonína Dvořáka koncem roku 1890 znamená pro Suka opravdový svět hudby. Ve škole pro komorní hudbu, kterou založil a vedl profesor Hanuš Wihan se Sukovi a jeho přátelům z pozdějšího Českého kvarteta dostalo nejlepšího vyškolení a uvedení do komorní hry. Mimoto se Suk sám zabýval tvorbou skladeb klavírních a komorních. Růst jeho osobnosti měl tak pevnou oporu v jeho oblíbených nástrojích, do nichž vkládal své tvůrčí sny a ideály. Dvořákovou osobností byl silně ovlivněn. Tato studia položila dobré základy tvorbě, jíž Suk zasvětil celý život, jak o oblasti interpretační tak skladatelské.

Suk je znám především jako člen Českého kvarteta, ve kterém setrval více jak 40 let. Toto hudební těleso šířilo slávu české hudby a českých umělců téměř po celém světě. Při této činnosti poznal Suk hudební kulturu mnoha zemí. Suk působil také jako profesor skladby na pražské konzervatoři. Za svého působení vychoval celou řadu významných českých skladatelů. Ti do posledních dnů svých životů dojížděli do Křečovic poklonit se památce svého učitele.

Při tak různorodé činnosti interpretační a pedagogické se zdá celkový počet skladeb (37) malý. Z raných orchestrálních děl uveďme Serenádu Es dur op.6 z roku 1892, která získala autorovi světový ohlas. Do podvědomí hudební veřejnosti se zapsal dalším dílem, symfonickou hudbou k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena. V tomto období nemalou roli hrála láska k Otýlii Dvořákové. Pohádka patří dnes již k Sukovým nejznámějším dílům. K tomuto období přiřaďme i symfonickou báseň Praga.

Po klidném a radostném dětství v rodných Křečovicích i mládí v Praze, do jeho života těžce zasáhla ztráta dvou nejbližších lidí. V roce 1904 zemřel Antonín Dvořák a o rok později i jeho dcera, Sukova žena, Otýlie. Po těchto krutých událostech v Sukově životě vznikají čtyři velká díla. První z nich symfonie Asrael, dále Pohádka léta, Zrání a Epilog (op.37). Tato poslední skladba znamená vrchol skladatelovy tvorby. Při velmi stručném výčtu děl nelze opomenout klavírní tvorbu a hudbu komorní. Je zajímavé, že většina těchto děl vznikla před skladatelovým dvacátým rokem.

29. května 1935 Mistr Josef Suk v Benešově zemřel. Po smutečních obřadech v Praze byl dne 3. června převezen do Křečovic.

Pohřeb Mistra Josefa Suka

 

Smrt skladatele Josefa Suka rektora státní hudební konzervatoře v Praze bolestivě překvapila celou tehdejší kulturní veřejnost. Je málo umělců, kteří se těšili takové obecné úctě jako Josef Suk.

President republiky poslal synovi Josefa Suka jeden z prvních soustrastných telegramů: Náhlý odchod Mistra Suka mně hluboce dojal. Myslím-li na něj, myslím na českou hudbu, která jeho ztrátu pocítí nejvíce. Vyslovuji Vám upřímné sympatie. T. G. Masaryk

Senátor V.  Kleofáč zaslal projev soustrasti: Političtí lidé nesmí nikdy zapomínati velkých umělců. Národ nežije pouze politikou, nýbrž také géniem velkých Smetanů, Dvořáků, Mánesů, Suků a Myslbeků. Klaním se před památkou Vašeho velkého otce a projevuji Vám soustrast jménem celé strany. Místopředseda senátu V. Kleofáč.

Smuteční obřady a rozloučení se konaly v Benešově, Praze a v Křečovicích.

Z benešovského bytu zesnulého J. Suka byla 1. června 1935 po smutečních obřadech za zvuků písně A. Dvořáka přednesené pěveckým spolkem Ozvěna za řízení sbormistra J. Kašpara snesena rakev do pohřebního vozu. Žáci benešovských škol utvořili pohyblivý špalír a sypali květy na cestu kudy šel smuteční průvod. U sokolovny bylo poslední zastavení a rozloučení. Když se vůz s rakví a průvodem zastavil, ujal se slova starosta Sokola p. Mareš. Po něm promluvil poslanec R. Mašata, starosta města Benešova p. J. Steindler, za komorní sdružení uč. O. Pičmon a zástupce Selské jízdy J. Olt. Po krátkém a dojemném projevu studentky gymnázia a zahrání státní hymny hudební četou 48 pěšího pluku, pohřební vůz pomalu odjížděl dojatým špalírem do Prahy. V Praze byla rakev s tělesnými ostatky prozatímně uložena v kostela sv. Štěpána.

Odpoledne 3. června 1935 kolem 14. hodiny se v Panteonu Národního muzea shromáždili Sukovi přátelé, ctitelé i žáci, zástupci vlády, zákonodárných sborů, představitelé vysokého učení a velké množství obecenstva.

U rakve spočívající na vyvýšeném katafalku a smutečně vyzdobené síni stáli čestnou stráž u rakve sokolové s tasenými rapíry a studenti konzervatoře. Mezi smutečními hosty se zúčastnili dr. E. Beneš s chotí, dr. Dérer, dr. Krčmář s chotí, dr. Trapl, president České akademie dr. J. B. Foerster, předseda Národní rady dr. Němec, rektoři a děkani pražských vysokých škol.

Smuteční slavnost zahájilo Ondříčkovo kvarteto, které zahálo Adagio ze Sukova Smyčcového kvarteta B dur. Hned po tom se ujal slova minstr dr. Krčmář, následně pronesl slova rozloučení dr. J. B. Foerster, dr. Branberger, dr. Štěpán a za holandské Sukovy přátele pan Doyer z Rotterdamu. Česká filharmonie zahrála pod taktovkou V. Talicha Sukův Smuteční pochod, který skladatel složil na počátku své umělecké dráhy. Na konec smutečního obřadu zazpíval pěvecký sbor Smetana státní hymnu.

Kolem šestnácté hodiny jsou obřady v Panteonu skončeny a žáci konzervatoře vynášejí rakev a věnce. Věnce jsou uloženy na dva ozdobené vozy a na vůz s trojspřežím je uložena rakev. Po seřazení se dává průvod na cestu přes Václavské náměstí, Národní třídou k Národnímu divadlu. U divadla se průvod s rakví zastavuje a z balkonu Národního divadla znějí smuteční fanfáry s Radúze a Mahuleny. Potom pokračuje průvod Rašínovým nábřežím kolem smutečně vyzdobeného domu kde J. Suk bydlel. Další zastavení bylo pod klášterem na Slovanech, kde hrají žáci konzervatoře za řízení prof. J. Koláře fanfáry ze Sukova pochodu V nový život. Před vyšehradskou radnicí dává Praha poslední sbohem skladateli a kvarteto lesních rohů České filharmonie hraje státní hymnu. Rakev přenášejí z vozu na fourgon, který se volným tempem rozjíždí následován dvěma vozy s věnci na cestu do Křečovic.

V Neveklově očekávalo auto se zesnulým J. Sukem na čtyřicet členů Selské jízdy, kteří přenesli rakev na vůz tažený třemi páry koní. Neveklovský starosta obce a starosta tamního Sokola p. dr. Francl pronesl řeč na rozloučenou a Selská jízda vezla zesnulého J. Suka do Křečovic. Nad Křečovicemi přivítal domů se vracejícího umělce starosta obce Josef Plachý. K domu smutku dorazil průvod po dvacáté hodině. Křečovštví hasiči přenesli rakev do Mistrova pokoje a položili ji na katafalk.

V úterý 4. června 1935 časně ráno přicházeli a přijížděli účastníci pohřbu, aby se poklonili mrtvému umělci. V devět hodin hasiči vynesli rakev na náves a uložili ji na katafalk vedle pomníku padlých. Čestnou stáž měli členové hasičského sboru. Po smutečním projevu křečovského starosty J. Plachého promluvil zdejší ředitel školy J. Muška, za hasičský sbor p. uč. Poták, za spolek divadelních ochotníků Suk v Křečovicích p. uč. Jiřičko, starosta Sedlčan p. Bilina, za sokolstvo p. dr. Francl, selskou jízdu p. Olt, tajemník Městského úřadu Nový Knín p. Amort a závěrem promluvil člen Sukova kvarteta z Čes. Budějovic. V jedenáct hodin po církevních obřadech se vydal smuteční pochod vesnicí a odnesl rakev do kostel sv. Lukáše.

Děti z Čerčan zazpívaly za řízení p. uč. O. Pičmana Beethovenovu píseň Anděl lásky. Při rekviem hrál na varhany profesor pražské konzervatoře Bedřích Wiedermann. Pražské kvarteto předneslo Sukovu Meditaci na svatováclavský chorál a Adagio ze smyčcového kvarteta G dur. Posluchačka konzervatoře Aša Slavická zazpívala skladatelovu oblíbenou píseň Hospodin je můj pastýř z Dvořákových Biblických písní. Dechový soubor posluchačů konzervatoře řízený prof. P. Dědečkem zahrál Smuteční pochod V. J. Tomáška. Potom promluvil v kostele u rakve Mistrův přítel Vítězslav Novák. Členové Selské jízdy přenesli rakev ke hrobu a zde promluvil a s Mistrem se rozloučil hudební skladatel p. F. Pícha, prof. Dr. M. Svoboda, řed. Fr. Krofta za Pěveckou obec čsl. a řídící učitel J. Souhrada z Čerčan. Závěrečné slovo měl hudební spisovatel ing. Otakar Šourek. Kvarteto lesních rohů zahrálo státní hymnu a Mistrovo tělo zvolna bylo spuštěno do hrobky. Dlouho se ještě u hrobu účastníci pohřbu loučili s Mistrem Josefem Sukem.

Věnce a květinové dary nebylo možno pro velký počet dáti na hrob. Jen věnců bylo na šedesát a byly postaveny ke zdi kostela.

Smuteční obřady z Panteonu vysílal Český rozhlas od 14.30 hod. Ve večerním pořadu ve 22.15 byla vysílána reportáž z pohřebního průvodu Prahou. Z cizích stanic vysílali celý průběh smuteční slavnosti jugoslávské stanice Bělehrad a Záhřeb a holandská stanice Hilversun.

Celý pořad z kostela i od hrobu byl přenášen rozhlasem firmy Suchánek z Benešova na prostranství před kostel. Účast na pohřbu byla odhadnuta na 4000 osob. Dopravních prostředků bylo napočítáno na 12 autobusů a 80 aut.

Tak se rozloučila veřejnost s hudebním skladatelem, dlouholetým členem Českého kvarteta a rektorem konzervatoře Dr. h. c. Josefem Sukem.

Sukovy Křečovice

 

Křečovice, rodiště Mistra Josefa Suka jsou zařazeny v knize vzpomínek vedle Dvořákovy Nelahozevsi, Polička Bohuslava Martinů i Smetanovy Litomyšle na předním místě, zvou každou poslední neděli v květnu na neobvyklou slavnost.
Bývaly to víceméně pravidelné koncerty houslisty Josefa Suka, vnuka skladatele.

Navštívili je:
Prof. Bořkovec, Julius Kalaš, Dalibor C. Vačkař, Klement Slavický a největší ctitelka Mistra dr. Marie Svobodová. Roku 1990 přijeli hosté nejvzácnější: Rafael Kubelík a Rudolf Firkušný atd.

Rodná světnička

 

Rodná světnička se nachází v Základní škole Josefa Suka a mateřské škole v Křečovicích. Avšak přístupná je pouze přes hřbitov (půjdete kolem hlavního vchodu, okolo hrobu J. Suka - je zde na stromě umístěna směrová šipka).
Rodná světnička hudebního skladatele Josefa Suka v Křečovicích doznávala v roce 2000 podstatných změn. Péčí vnuka skladatele Josefa Suka s chotí z Prahy, kteří hradili finanční náklady, obec Křečovice prováděla úpravy rodné světničky a přístupu přes křečovický hřbitov, což byla přáním jmenovaného umělce. Interiér byl proveden dle návrhu a z památek houslového virtuóza Mistra Josefa Suka. Můžete si zde prohlédnout fotky z významných událostí a se známými osobnostmi, čestné diplom, Mistrův klavír atd.

Návštěvu rodné světničky si domluvte s Obecním úřadem. Rodná světnička je vždy otevřená poslední neděli v květnu, kdy se koná v kostele sv. Lukáše vzpomínkový koncert na Mistra Josefa Suka.

světnička

 


A picture