Válečné zápisky z I. světové války
Válečné zápisky I. [Křečovické listy 20/2007]
Rukoval jsem 27. 7. 1914 do Benešova a tam již bylo rušno. Od rána do večera se nosil mundůr, obuv, zbraně, všude plno lidu, takže je nemohli stačit obléknout. Mnozí se zase nechali obléknout do nového mundůru a šli domů. Pak přišli v civilu - tak do dělali mnozí a nanosili si obleků domů dost. V neděli byl dán rozkaz k odjezdu.
pokračování »
Válečné zápisky vojáka 1914-1918 II [Křečovické listy 21/2008]
To však nešlo tak snadno, cesty byly úzké, některé povozy jely teprve kupředu, jiné se chtěli již vracet, začalo se to zvrhat, koně se zapletli, plašili, byl zmatek k nepopsání. Když jsme se dostali dál, tak tam nebyly obrázky veselejší. Všechno uhánělo v divém spěchu a zmatku, lehké vozy, artilerie, kavalerie, pěchota a aby to bylo dovršeno, srbská kavalerie nám nadjela. A s boku na nás začala střílet.
pokračování »
Válečné Zápisky Vojáka 1914-1918 III [Křečovické listy 22/2008]
Zatím ráno, začalo se rozednívat, táhli nás dozadu k artilerii. Jen jsme tam všechno odnesli, přišlo jít dopředu, neb Srbi zas ustoupili, ale první den jsme je nedohonili, až druhý den k večeru se narazilo na patroly, ty však do rána zas ustoupily, a tak jsme pokračovali ve čtvrtek zas. Obyčejně kam se došlo tam se zůstalo spát. Tak se nám stalo, že jsme byli do rána odshora promoklí a dole jsme se ve vodě obraceli.
pokračování »
Válečné zápisky vojáka 1914 – 1918 IV. díl [Křečovické listy 23/2008]
Byli však vyhladovělí, promočení a umrzlí, dal jsem jim ten zbytek, co jsem ještě nedojedl a kterého oni se chopili lepší jak já,
ale mně nyní záleželo mít po ruce kvér. V tom však přišli tři a za chvíli dva, všichni také dobře ozbrojeni.
Teď skutečně ve mně byla malá dušička, neb jsem neměl žádné jistoty, na čem se rozhodnou.
pokračování »
Válečné zápisky vojáka 1914 – 1918 V.díl [Křečovické listy 26/2009]
Před 95 lety, v roce 1914 vypukla I. světová válka. Tehdy všichni říkali, že do Vánoc bude konec. Trvala však čtyři roky. Jak vypadala část války v Srbsku a co prožívali vojáci čtete v Křečovických listech z autentických zápisků.
pokračování »
Válečné Zápisky Vojáka 1914-1918 (VI.díl, V.díl - 2009/26) [Křečovické listy 27/2009]
7. dubna 1915 jsem byl zas u prohlídky, ale tam mi řekli „hajdy“, ukázali na
dveře a byl jsem zdráv. Pak jsem podpisoval poukázku, první to peníze do zajetí
a večer mi vyplatili za 50K 55 dinárů, to mě postavilo na nohy. Koupit se dalo
všechno i dost lacino, ale když nebyly peníze, strava mizerná, chleba kukuřičný.
pokračování »
Válečné Zápisky Vojáka 1914-1918 (VII.díl, VI.díl - 2009/27) [Křečovické listy 28/2009]
22. října 1915 stále moc pršelo, tak jsme směli počkat, až přestalo, pak ale přišel rozkaz místo na práci na ústup, neb bylo slyšet již blízké hřmění střílení, též i z děl a my jsme měli pak naspěch. Nechali nás celé zmrzlé ve vesnici Žabar na „kúčách“ a v 1 hodinu v noci zas dál přes město Rač, kde bylo všude plno vojska a vystěhovalců.
pokračování »
Válečné Zápisky Vojáka 1914-1918 (VIII.díl, VII.díl - 2009/28) [Křečovické listy 29/2010]
19. listopadu 1915 jsme dostali zas kukuřičnou kaši a šli jsme dál hrozně vysílení, já jsem též čekal každou chvíli poslední okamžik. Ve 3 hodiny jsme přišli do Prizerenu.
pokračování »
Válečné Zápisky Vojáka 1914-1918 (IX.díl, VIII.díl - 2009/29) [Křečovické listy 30/2010]
V sobotu 4. prosince 1915 jsem našel četu, dostali jsme šálek kukuřice na 4 lidi, a pak jsem spal zas na hřbitově. Druhý den jsem si koupil 1 hlávky zelí za půldenár a byl bych ho snědl celé syrové, proto jsem šel za město, našel jsem dvě želvy a z toho jsem si uvařil dobrou polívku.
pokračování »
Válečné Zápisky Vojáka 1914-1918, (X.díl, IX.díl - 2010/30) [Křečovické listy 31/2010]
Takovéto zastavení na naší křížové cestě bylo dost často. Pokračovali jsme dál v pustině, často i trním, takže jsme toho měli plno i v nohách. Našel jsem želvu a zmrzlého melouna, uvařil jsem si – nevím, jak bych to pojmenoval. Pak jsem se sešel s četou a šli jsme zas blátem, vodou a tu jsme potkávali italské vojáky, kteří na nás pohlíželi s bázní a útrpností, neb jsme byli jen živé mrtvoly.
pokračování »
Válečné Zápisky Vojáka 1914-1918 (XI.díl, X.díl - 2010/31) [Křečovické listy 34/2011]
29. ledna 1916 jsem se koupal v moři, neb v lednu tam bylo teplo a teprve koncem února pršelo a sníh padal. Byli jsme dáni do „garantény" vyšší to ohrady s kamenama a tam nás nechali asi 3 týdny, zkoumali lejno i moč a chodili jsme k očkování.
pokračování »
Válečné Zápisky Vojáka 1914-1918 (XII. díl, XI. díl - 2011/34) [Křečovické listy 35/2011]
Přece jsme se však dostali do našich okopů, kde již na nás čekal druhý oddíl, s kterým jsme se měli sejít – v tom již Němci po nás začali házet granáty i kulomet se ozval z jejich strany, ale byli odraženi, takže bylo slyšet křik a bědování.
pokračování »
Válečné Zápisky Vojáka 1914-1918 (XIII. díl, XII. díl – 2011/35) [Křečovické listy 36/2011]
Vše se shrnulo kolem kapitána Šidlíka, ale ten si v tom zmatku také nevěděl rady, na žádný velký odpor jsme nemohli počítat, protože nás tam byla jen jedna rota a skoro většina byla již raněna nebo pobita, proto dal rozkaz ustoupit doprava k Francouzům.
pokračování »
Válečné Zápisky Vojáka 1914-1918 (XIV. DÍL, XIII. DÍL – 2011/36) [Křečovické listy 37/2011]
14. prosince 1918 odjížděl náš „tatíček Masaryk“, 1. prapor 21. pluku a 2. prapor 22. pluku do Čech. Odpoledne jsme jeli podzemní dráhou na Boulevard des Italiena a chtěli jsme jít do muzea Grevin, nemohli jsme to však hned najít, a když jsme tak chodili, zastavil nás jeden civil s paničkou a dali se s námi do řeči. Když se dověděli, že jsme Čechoslováci a že jsme v nemocnici – aby prý jsme šli s nimi do divadla Palais Royal.
pokračování »
Úvodní stránka Křečovických listů